Techniky makrofotografie pro každého
vloženo 12. 11. 2014
Už je tomu téměř rok, co na mém webu vyšel článek Tajemství extrémního makra aneb Focení s obráceným objektivem, který měl poměrně velký pozitivní ohlas a řada fotografů se popsanou technikou nechala inspirovat. Rozhodl jsem se na článek volně navázat a seznámit vás s dalšími levnými a efektivními technikami fotografování velmi drobných objektů.
Ale nejprve něco k makrofotografii obecně. Je fotografická disciplína, která patří spíše k těm obtížnějším a vyžaduje dobrou znalost ovládání fotoaparátu. Proto pokud tápete v pojmech, jako je clona či expoziční čas, doporučuji začít právě tímto. Nápomocen vám může být článek Základní fotografické parametry pro začátečníky, kde je vše potřebné vysvětleno. Na druhou stranu při focení makra si tyto věci skvěle osvojíte, protože na automat se ve většině případů spoléhat nedá.
Cílem makrofotografie je zachytit, většinou naprosto realisticky, velmi drobný objekt (typicky např. hmyz). Alfou i omegou je ostrost. Když makrosnímek není ostrý, můžeme ho nanejvýš prohlásit za umění a učit se dál. Mnohem více než na použitém těle fotoaparátu záleží na vhodně zvolené optice a také osvětlení.
Nejjednodušší a nejdražší možností je nákup makroobjektivu. To je ale cesta, kterou se v tomto článku vydávat nebudeme a raději se zaměříme na hravější metody. Nemám ani ambice vyjmenovávat veškeré možnosti, jak se makro dá fotit; místo toho se hodlám zaměřit na několik vybraných technik, které se mně osobně osvědčily a používám je. Dopředu upozorňuji, že stativ a makrosáňky nečekejte, byť je to u mnohých fotografů oblíbené náčiní. Na můj vkus ale příliš pohybově omezující, proto jsem si je nikdy neoblíbil a raději dávám přednost externímu blesku a kratším expozičním časům.
K focení makra aktuálně používám bezzrcadlový fotoaparát Panasonic Lumix DMC-GH3 s poměrně malým čipem, díky čemuž mohu použít objektivy a přídavnou optiku i menších rozměrů. Kdybych měl například tzv. fullframe, čili fotoaparát s rozměrnějším čipem (velikosti kinofilmového políčka), výběr optiky by byl o něco složitější – vše by muselo být podstatně větší, aby nedocházelo k vinětaci. Jak už jsem jednou zmiňoval, na těle až tolik nezáleží, ale přeci jen je pár věcí, které když tělo splňuje, focení makra nám značně usnadní. Kromě menšího čipu to je také možnost nastavit v elektronickém objektivu clonu, která zůstane nastavena i po odpojení objektivu. Viz tlačítko „náhled hloubky ostrosti“, o němž jsem rozsáhleji psal v článku o reverzním focení. To se dá využít i při dalších technikách makrofotografie, kde není objektiv elektronicky připojen k tělu.
Pojďme se podívat na konkrétní metody, jakými makro fotím. Třeba v nich naleznete zalíbení také nebo na jejich základě přijdete na něco ještě lepšího. Vždy záleží na tom, jakou máte k dispozici optiku a jak vhodně ji zvládnete nakombinovat.
Reverzní kroužek, obrácený objektiv
O této technice jsem psal v jednom z dřívějších článků, ale dovolím si ji v krátkosti připomenout. Využívám ji, pokud chci docílit opravdu velkého zvětšení, například vyfotit oko mouchy. Fotografie obvykle nejsou dokonalé a je třeba mnohé věci dolaďovat na počítači, ale za to velkolepé zvětšení to stojí.
Fotografové, kteří se makrem zabývají více, focení s reverzním kroužkem obvykle odsuzují právě pro mnoho optických vad a ne úplně dokonalou ostrost. Mají samozřejmě pravdu, ale nic to nemění na tom, že se jedná o zřejmě nejdostupnější techniku, při které si každý může vyzkoušet takto velké zvětšení.
Na tělo je třeba objektiv připojit obráceně. To se provádí nejčastěji pomocí tzv. reverzních kroužků. Velice důležité je nastavit vyšší clonové číslo a scénu dobře osvětlit. Dříve jsem pro toto focení používal výhradně manuální objektiv Samyang 7.5 mm f/3.5. Nyní o něco častěji sahám po objektivu Olympus M.ZUIKO 12 mm f/2.0. Sice zvětšuje o trochu méně než Samyang, ale je opticky výrazně kvalitnější a na fotkách je to znát. Proto si mohu dovolit i výraznější ořez a docílit tak zvětšení téměř jako u Samyangu.
Makropředsádky
Mou asi nejoblíbenější metodou focení makra je použití makropředsádky. Je to rychlé, jednoduché a výsledkem jsou velice kvalitní fotografie (mluvíme-li o sestavě, kterou používám). Ideální na focení středně velkého hmyzu. Pokud jsme minulou metodou fotili detail oka mouchy, tak teď budeme fotit mouchu celou i s kusem prostředí. Pochopitelně záleží na tom, jaký máme objektiv, jakou předsádku a jak velký čip – to všechno určí výsledné zvětšení i optickou kvalitu.
Makropředsádka funguje úplně stejně jako lupa. Je to v podstatě lupa se závitem pro připojení k objektivu. A pokud máme lupu, která závit nemá, můžeme jej k ní dodělat, jako jsem to udělal i já. Před objektiv Olympus M.ZUIKO 45 mm f/1.8 připojuji onu podomácku upravenou předsádku už několik let a stále splňuje mé představy a požadavky.
Předsádky se hodí hlavně na objektivy s větší ohniskovou vzdáleností a ne příliš velkým průměrem (kvůli vinětaci). Zároveň je třeba říct, že ne každá předsádka má dostatečnou optickou kvalitu a některé předsádky fotky spíše kazí. Proto se na nich nevyplatí šetřit, zas tak drahé nebývají. Z komerčně vyráběných kvalitních předsádek mohu jmenovat například makropředsádku Raynox s cenou do dvou tisíc korun.
I při focení s makropředsádkou je třeba clonit. U objektivu s maximální clonou f/22 obvykle cloním na f/9 až f/14, zkrátka na střední hodnoty. Důvodem této nutnosti je potřeba dostat hloubku ostrosti na použitelnou úroveň. Pochopitelně je takřka nezbytné použít při takovém focení externí blesk nebo jiný použitelný zdroj světla, protože při focení z ruky nebo focení hýbajícího se objektu bychom jinak nemohli použít dostatečně krátké expoziční časy.
Dva objektivy na sobě
Analogií předchozí metody je metoda, o které vám něco řeknu nyní. Místo makropředsádky před objektiv našroubujeme reverzně ještě jeden objektiv.
Osobně se mi velmi osvědčilo spojení portrétního objektivu Olympus M.ZUIKO 45 mm f/1.8 se starým manuálním objektivem Pentacon 50 mm f/1.8, který na předchozí zmíněný připojím obráceně. K tomuto účelu existují speciální reverzní kroužky, případně se dá vhodné upevnění vyrobit. Clona v objektivu připojeném na tělo se opět nastaví na střední hodnoty a druhý objektiv se úplně odcloní. Fotíme stejně jako s makropředsádkou. Při použití vhodné kombinace objektivů se dá dosáhnout velmi velkého zvětšení. Na místě objektivu připojeném na tělo fotoaparátu se obecně dá doporučit objektiv s velkou ohniskovou vzdáleností a malým průměrem. Na něj vřele doporučuji připojit některý ze starých manuálních vysoce světelných objektivů, nejčastěji portrétních. Kromě toho, že skvěle splní svůj účel, jsou i velice levné.
Mezikroužky
Mezikroužky mají za úkol oddálit optickou soustavu od čipu fotoaparátu, což nám umožní zaostřit na kratší vzdálenosti. Dělají se v různých velikostech a lze kombinovat i více mezikroužků najednou. Šroubují se pochopitelně mezi objektiv a tělo fotoaparátu. Většina modelů je čistě mechanická (jen kus kovu se závity), ale existují i takové, které přenáší elektronické informace mezi tělem a objektivem (ostření a nastavení clony). Ty však bývají drahé a pro naše účely snad i zbytečné. Používáme-li ty mechanické, musíme se naučit správně nastavovat clonu (viz článek o reverzním focení).
Mezikroužky toho ale samy o sobě moc nezvládnou a vhodné jsou spíše pro zvýraznění efektu předchozích dvou metod.
Praktické ukázky
Na závěr uvedu několik fotografií stejného objektu focených různými technikami s různým zvětšením. Fotografovaným objektem je drobná, 1-2 mm velká, hmyzí kořist masožravé rostliny Pinguicula gigantea. Byl použit fotoaparát Panasonic Lumix DMC-GH3, k nasvícení jeden externí blesk. Clona je u všech fotografií nastavena na f/10, expoziční čas 1/80 až 1/160, ISO 200 až 400. Fotografie nejsou ořezávané ani retušované od nečistot na čipu. Jedinými úpravami jsou mírné expoziční korekce (zesvětlení, ztmavení, kontrast) a přerastrování (s kompresí) na webové rozlišení.
Můžete sami porovnat, jak které kombinace optiky zvětšují a jak si navzájem sedly. Například použití objektivu Panasonic 300 mm se neukázalo příliš šťastným, byť s použitím mezikroužků je u něj zvětšení úplně největší. O něco lepších výsledků bychom u tohoto objektivu dosáhli větším zacloněním, ale pro potřeby srovnání s ostatními technikami se mi zdálo vhodnější nastavení clony zachovat všude stejné.
Olympus M.ZUIKO 45 mm f/1.8 + podomácku upravená předsádka Meopta 75 mm 10×
mezikroužky + Olympus M.ZUIKO 45 mm f/1.8 + podomácku upravená předsádka Meopta 75 mm 10×
Olympus M.ZUIKO 45 mm f/1.8 + reverzně Pentacon 50 mm f/1.8
mezikroužky + Olympus M.ZUIKO 45 mm f/1.8 + reverzně Pentacon 50 mm f/1.8
Panasonic 100-300 mm f/4-5.6 + reverzně Pentacon 50 mm f/1.8
mezikroužky + Panasonic 100-300 mm f/4-5.6 + reverzně Pentacon 50 mm f/1.8
reverzně Olympus M.ZUIKO 12 mm f/2.0
reverzně Samyang 7,5 mm f/3.5
Na úplný závěr Vám nepopřeji dobré světlo, jak tomu u fotografických článků bývá zvykem. Dobré světlo si totiž jednoduše zajistíte bleskem :-). Místo toho Vám popřeji mnoho zajímavých nápadů, co vyfotit a hlavně jak to vyfotit.